Před více jak 25 lety složili zástupci většiny zemí světa slib všem dětem, že budou prosazovat a chránit jejich práva. Vznikla tak Úmluva o právech dítěte, která vyjmenovává všechno důležité, co mladé generace potřebují ke svému správnému vývoji, růstu a zapojení do společnosti. Úmluva o právech dítěte se vztahuje na všechny děti bez ohledu na to, kde se narodily, jakou mají barvu pleti či vyznání.

Úmluva o právech dítěte, přijatá 20. 11. 1989 Valným shromážděním OSN v New Yorku, byla ratifikována prezidentem tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky a vstoupila v platnost 6. 2. 1991 (zákon č. 104/1991 Sb.). Součástí právního řádu České republiky je od 1. 1. 1993, reflektují ji zákon č. 104/1991 Sb. a zákon č. 359/1999 Sb.

Základní principy Úmluvy o právech dítěte

• Právo na život, zaručující zachování života a uspokojení všech základních potřeb dítěte, tj. právo na bydlení, výživu, zdravotní péči atd.
• Právo na rozvoj, vzdělání, svobodu myšlení a náboženské vyznání, přístup k informacím, hru a zábavu.
• Právo na ochranu, chránící dítě před násilím, zneužíváním a vykořisťováním.
• Participační práva, záležitostech, které se ho týkají.
  Dobře fungující rodina nejlépe uspokojuje základní potřeby dítěte – potřebu bezpečí, lásky a náklonnosti, potřebu uznání a seberealizace – a snižuje riziko poškození zdraví dítěte. Rodiče by měli umět rozpoznat aktivity, které ohrožují zdravý vývoj dítěte. Dítě reaguje na různé formy poškozování. Varující je:
  • Změna chování dítěte (vyhýbavé, nejisté chování, změna nálad, smutek, apatie);
  • Změna vztahů k vrstevníkům (ztráta kamarádů, agresivita k okolí);
  • Projevy úzkosti, deprese, sebevražedné tendence;
  • Útěky z domova;
  • Zdravotní stesky (převládající pocit únavy, poruchy spánku, bolesti břicha, nechutenství);
  • Poruchy příjmu potravy;
  • Noční pomočování;
  • Opakovaná traumata, úrazy;
  • Změna vztahu ke škole (nepozornost, vyrušování, ztráta motivace, zhoršení školního prospěchu, neplnění požadavků školy, záškoláctví).

Rodiče a pracovníci s dětmi by měli věnovat jakýmkoliv varovným projevům u dítěte pozornost, snažit se zjistit příčinu a pokusit se ji odstranit. Pokud se nepodaří problém vyřešit, je třeba vždy kontaktovat odborníka (pedagogického poradce, psychologa, lékaře).

Podle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí v platném znění

je každý občan oprávněn upozornit rodiče na zvláštní chování jejich dětí. Každý občan je také oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany na porušení povinností nebo zneužití rodičovských práv a na případy, kdy rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti.

Kontakty:

Zdroj informací použitých v článku naleznete na stránkách SZÚ.